150. výročí narození Tomáše Bati připomíná výstava Stopy Tomáše Bati v prostoru Kolektiv.Haus. Nezaměřuje se na chronologické převyprávění dějin, ale na tematickou rekonstrukci klíčových principů, které jsou s baťovským systémem spojeny – osobní odpovědnosti, decentralizace, vzdělávání, spolupráce, sociální politiky i mezinárodní expanze. Výstava se koná ve dnech 21. 4. – 16. 6. 2026 a zve na ni Nadace Tomáše Bati ve spolupráci s výtvarníkem a muzikantem Jaromírem 99 a se Živým Zlínem.
„Tvorba komiksů k výstavě o fenoménu Baťa pro mě byla především setkáním s proměnou – nejen krajiny, ale i lidského myšlení. Zaujalo mě, jak se z nenápadného venkovského prostředí postupně rodí něco, co zásadně mění podobu měst, práce i každodennosti,“ uvedl Jaromír 99.
Autory textové části výstavy jsou Gabriela Končitíková, ředitelka Nadace Tomáše Bati, a Jakub Malovaný, projektový a PR manažer nadace. „Naším cílem bylo vytvořit projekt, který prostřednictvím komiksového příběhu přiblíží způsob myšlení a hodnoty Tomáše Bati tak, aby jim lidé skutečně porozuměli a dokázali je vztáhnout ke svému vlastnímu životu. Velmi si vážíme propojení s Jaromírem 99, jehož výtvarný jazyk dává tomuto příběhu současnou sílu a schopnost oslovit i mladší generaci,“ prozradila Končitíková.
Výstava se skládá z celkem deseti příběhů a každý z nich představuje konkrétní princip, na kterém Tomáš Baťa stavěl svůj přístup k podnikání i práci s lidmi – odpovědnost jednotlivce, důraz na charakter, odvahu tvořit, disciplínu nebo schopnost neustále na sobě pracovat. Dílo tak nepředstavuje pouze historický pohled, ale především ukazuje, jak lze Baťovy myšlenky aplikovat v dnešním světě – v osobním životě, ve vzdělávání i v podnikání.
„Fascinuje mě, že za tím vším, o čem výstava vypráví, stojí konkrétní člověk a jeho vize: z malé dílny vybudovat strukturu, která přesahuje lokální rámec a stává se globálním fenoménem,“ dodává Jaromír 99.
Součástí výstavy jsou i tvůrčí místa, která návštěvníky aktivně zapojují a vedou k vlastní reflexi. Lidé se na nich mohou zamyslet nad svými hodnotami, pojmenovat to, za co si sami sebe váží, nebo si vybrat své oblíbené baťovské heslo inspirované myšlenkami Tomáše Bati. Interaktivní prvky tak posilují osobní prožitek z výstavy a přenášejí její poselství z roviny inspirace do konkrétního zamyšlení nad vlastním životem.
Výstavu připravila Nadace Tomáše Bati ve spolupráci se statutárním městem Zlín, Zlínským krajem a kulturním a kreativním centrem Živý Zlín. „Kultura rozvíjí člověka, kultura má být dostupná. Tyto myšlenky Tomáše Bati naplňujeme jako veřejná organizace a souzníme s nimi. Proto rádi spolupracujeme na smysluplných projektech jako je tato výstava. Nenechte si ujít tuto výjimečnou příležitost,“ řekla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Výstava Stopy Tomáše Bati vznikla jako součást celoročního projektu Baťa 150 – Touha tvořit, který připomíná 150 let od narození Tomáše Bati, a jehož cílem je znovu otevřít téma hodnotového leadershipu, podnikání a rozvoje člověka. K vidění bude do 16. června, pak navštíví další místa napříč Českou republikou a Slovenskem.
DOPROVODNÝ PROGRAM:
21. 4. zahájení výstavy
6. 5. beseda s Gabrielou Končitíkovou
20. 5. beseda s Lucií Šmardovou
22. 5. Galerijní a muzejní noc
10. 6. beseda s Janem Hermanem
OTEVÍRACÍ DOBA VÝSTAVY:
středa – neděle 14:00 – 18:00
Živý podcast Dobrovský&Šídlo hostil 17. března sál Kolektiv.Haus. Děkujeme za zajímavé povídání o aktuálních tématech i za dlouhou debatu po něm. Kolektiv.Haus jste zaplnili až po strop, zájem nás i pořadatele z Paměti národa moc potěšil.
📷 Vítek Šmahel
Na kompomovaný večer na téma mateřství 23. 1. v prostoru Kolektiv.Haus jsme se těšili, ale předčil očekávání!
Olga Škochová Bláhová představila svou oceňovanou sbírku Bezčasí – haiku kojící matky, jevištní esej o proměnách přátelství po narození dětí Pošli pohled odněkud, kam nepojedeš uvedl taneční CreWcollective.
📷 Vítek Šmahel
Zpěvačka a skladatelka Petra Hermanova pracující s autoharfou a varhanami přijela 9. 10. do Zlína představit svůj sólový debut In Death’s Eyes (2023), kterým se vyrovnává se smrtí milované osoby.
“Tohle album jsem představila v nejrůznějších prostorách: od středověké bergenské katedrály přes mauzoleum ve Štýrském Hradci a sklepení chomutovského kostela sv. Kateřiny až po secesní Památník Bitvy národů v Lipsku,” vyjmenovala. Posvátná atmosféra panovala i v prostoru Kolektiv.Haus.
Koncert se uskutečnil ve spolupráci s Hudebními cenami Vinyla a za finanční podpory Zlínského kraje.
Foto Alžběta Viskupová.
Vyprodaný Kolektiv.Haus přivítal 14. 10. fotografku Libuši Jarcovjákovou. V kulisách své výstavy Make Some Space besedovala s návštěvníky nejen o své práci, nominaci na Oscara za snímek Ještě nejsem, kým chci být, ale i o svém vztahu ke Zlínu, kde trávila v rodinné vile na Kvítkové 668 u prarodičů celé prázdniny.
Výstava Make Some Space je k vidění do 17. 11.
Další doprovdný program výstavy:
22. 10. v 18.00 Tancuj, dýchej, žij / pohybový workshop s Vandou Kavkovou
6. 11. v 19.00 Ještě nejsem, kým chci být / film s besedou
14. 11. v 19.30 Corpora sonantia/Znějící tělesa – CrewCollective / tanec
15. 11. v 9.30 Taneční workshop s Janou Novorytovou z CrewCollective
17. 11. dernisáž v rámci programu k výročí něžné revoluce, výjimečně otevřeno i v pondělí
Prohlédněte si fotogalerii Vítka Šmahela!
Zlín se mění a s ním i role žen, které se na jeho podobě podílejí. O své zkušenosti se v rámci letošního festivalu Den architektury přišlo 3. 10. 2025 do Kolektiv.Hausu podělit pět architektek: Dagmar Nová, Jitka Ressová, Hana Maršíková, Kristýna Couffin Mudříková a Zuzana Hegmonová.
Zazněly pohledy různých generací, zkušenosti z konkrétních projektů i úvahy o tom, kam Zlín směřuje – a kam by směřovat mohl. Besedu moderovala Karolína Jirkalová.
Beseda se uskutečnila v kulisách výstavy Libuše Jarcovjákové a Vladimíra Jarcovjáka Make Some Space, která je k vidění až do 17. 11. 2025.
Foto Alžběta Viskupová.
Zlín se mění a s ním i role žen, které se na jeho podobě podílejí. Kulturní a kreativní centrum Živý Zlín zve v rámci festivalu Den architektury na besedu s architektkami, které v krajském městě tvoří, navrhují a přemýšlejí o jeho budoucnosti. Beseda na téma Ženský element v architektuře současného Zlína se koná 3. 10. v 18.00 v prostoru Kolektiv.Haus.
„Jsme moc rádi, že pozvání přijaly Dagmar Nová, Jitka Ressová, Hana Maršíková, Kristýna Couffin Mudříková a Zuzana Hegmonová. V otevřené diskusi zazní pohledy z různých generací, zkušenosti z konkrétních projektů i úvahy o tom, kam Zlín směřuje – a kam by směřovat mohl,“ uvedla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Beseda se uskuteční v kulisách výstavy Libuše Jarcovjáková &Vladimír Jarcovják: Make Some Space a moderuje ji Karolína Jirkalová, historička architektury, kritička a editorka. „Vzhledem k omezené kapacitě doporučujeme rezervovat si na www.kulturazlin.cz místa včas,“ upozornila Jana Kubáčová.
Festival Den architektury, který proběhne v řadě českých a moravských měst od čtvrtka 2. do úterý 7. 10., nese podtitul TA architektura a zaměřuje se na ženskou perspektivu v oboru. Nabídne tvorbu českých architektek od období první republiky až po současnost. Hlavním cílem je nejen představit unikátní díla s ženským rukopisem, ale i reflektovat postavení žen v architektuře za posledních sto let.
“Že je tato výstava ve Zlíně má pro mě hluboký význam. Zlín, rodiště mého otce Vladimíra Jarcovjáka, je místo, kde jsem strávila velký kus dětství a mám ho ve svém srdci dodnes.”
Libuše Jarcovjáková
Světově uznávaná fotografka Libuše Jarcovjáková vystavuje ve Zlíně. V úterý 16. září v architektonicky zajímavém prostoru bývalé jídelny Kolektiv.Haus měla vernisáž její výstava Make Some Space. Výstavu doplňuje prostorová instalace její otce, malíře, grafika a výtvarníka Vladimíra Jarcovjáka. V uměleckém dialogu se dílo otce a dcery setkává vůbec poprvé. Výstavu pořádá kulturní a kreativní centrum Živý Zlín a připravilo k ní i bohatý doprovodný program – včetně projekce dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který bude letos za Česko bojovat o Oscara. Výstava potrvá až do 17. listopadu.
Na vernisáži fotil Vítek Šmahel.
čt – ne, vždy od 14.00 do 18.00 hodin
Libuše Jarcovjáková je současná česká fotografka, pedagožka, legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Nefotí svět tak, jak bychom ho chtěli vidět, ale takový, jaký skutečně je – syrový, neuhlazený, plný emocí. Její snímky jsou jako útržky vzpomínek. Zachytila noční bary v socialistické Praze, život LGBTQ+ komunity, romské osady i vlastní exil v Berlíně 80. let. Její fotografie nejsou jen dokumentem, ale i autentickou zpovědí, která odhaluje křehkost, touhu po svobodě i krásu v nedokonalosti. Bez příkras, bez sentimentu, s brutální upřímností.
Vladimír Jarcovják byl malíř, grafik a restaurátor. Narodil se ve Zlíně. Jako poválečný žák Emila Filly a člen umělecké skupiny Trasa 54 se vydal vlastní cestou malířského výrazu – stejně jako jeho dcera později ve fotografii. On pracoval s barvou jako nositelem emocí, exprese a duchovního obsahu, ona většinou s černobílým kontrastem syrové reality. Zatímco Vladimír hledal inspiraci v historii a symbolice, Libuše dokumentuje přítomný okamžik – oba ale sdílí hluboký výtvarný cit a touhu po autentickém vyjádření. Svými díly je zastoupen v řadě prestižních a veřejných sbírek v České republice a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Je rovněž autorem desítky realizací v architektuře.
„Ať jedu kamkoliv, vezu sebe samu. Mé vnitřní já – ten hlavní spolujezdec. Snad toho spolu ještě hodně nacestujeme.“
Světově uznávaná fotografka Libuše Jarcovjáková míří do Zlína. V úterý 16. září v 18.00 v architektonicky zajímavém prostoru bývalé jídelny Kolektiv.Haus otevře svou výstavu Make Some Space. Výstavu doplní prostorová instalace její otce, malíře, grafika a výtvarníka Vladimíra Jarcovjáka. V uměleckém dialogu se dílo otce a dcery setká vůbec poprvé. Výstavu pořádá kulturní a kreativní centrum Živý Zlín a připravuje k ní i bohatý doprovodný program – včetně projekce dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který bude letos za Česko bojovat o Oscara.
„Libuši Jarcovjákovou a Vladimíra Jarcovjáka spojuje osobitost, odvaha jít mimo hlavní proud, umění zachytit svět bez kompromisů. A právě se Zlínem je rodina Jarcovjákových spojena po několik generací. Dědeček Josef Jarcovják tady působil jako stavitel a jeho vila se stala důležitým místem pro dětství obou umělců. Výstava Make Some Space je tak zároveň návratem ke kořenům i pokusem vytvořit prostor – pro dialog, pro blízkost, ale i pro odstup,“ uvedla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Libuše Jarcovjaková, kterou Deník N zařadil mezi nejvýznamnější umělce roku 2024, představí sérii fotografií Tam a tady, v noci, ve dne, která vznikala během uměleckého sympozia v Mikulově i na různých místech Evropy. “Autorka ji vytvářela v období intenzivního pracovního vytížení spojeného s uvedením dokumentárního filmu Ještě nejsem, kým chci být. Fotografie budou doplněné deníkovými záznamy, které zachycují fragmenty každodennosti s typickou syrovostí, intimitou a pozorností k detailu,” prozradila kurátorka výstavy Lenore Jurkyová.
Výstava představí také méně známou část tvorby Vladimíra Jarcovjáka. Dominantou bude jeden z jeho prostorových objektů.
Běžná otevírací doba výstavy:
čt – ne, vždy od 14.00 do 18.00 hodin
Doprovodný program:
Libuše Jarcovjáková je současná česká fotografka, pedagožka, legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Nefotí svět tak, jak bychom ho chtěli vidět, ale takový, jaký skutečně je – syrový, neuhlazený, plný emocí. Její snímky jsou jako útržky vzpomínek. Zachytila noční bary v socialistické Praze, život LGBTQ+ komunity, romské osady i vlastní exil v Berlíně 80. let. Její fotografie nejsou jen dokumentem, ale i autentickou zpovědí, která odhaluje křehkost, touhu po svobodě i krásu v nedokonalosti. Bez příkras, bez sentimentu, s brutální upřímností.
Vladimír Jarcovják byl malíř, grafik a restaurátor. Narodil se ve Zlíně. Jako poválečný žák Emila Filly a člen umělecké skupiny Trasa 54 se vydal vlastní cestou malířského výrazu – stejně jako jeho dcera později ve fotografii. On pracoval s barvou jako nositelem emocí, exprese a duchovního obsahu, ona většinou s černobílým kontrastem syrové reality. Zatímco Vladimír hledal inspiraci v historii a symbolice, Libuše dokumentuje přítomný okamžik – oba ale sdílí hluboký výtvarný cit a touhu po autentickém vyjádření. Svými díly je zastoupen v řadě prestižních a veřejných sbírek v České republice a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Je rovněž autorem desítky realizací v architektuře.
První společnou výstavu Make Some Space fotografky Libuše Jarcovjákové a jejího otce, malíře a grafika Vladimíra Jarcovjáka bude hostit v termínu 16. září –17. listopadu 2025 Kolektiv.Haus ve Zlíně. V architektonicky zajímavém prostoru bývalé jídelny v přízemí kolektivního domu se díla obou umělců setkají v dialogu, který propojuje osobní zkušenost s vizuálním uvažováním napříč generacemi i médii. Výstavu pořádá kulturní a kreativní centrum Živý Zlín. Připravuje i bohatý doprovodný program, včetně projekce dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který bude letos za Česko bojovat o Oscara.
„Libuši Jarcovjákovou a Vladimíra Jarcovjáka spojuje osobitost, odvaha jít mimo hlavní proud, umění zachytit svět bez kompromisů. A právě se Zlínem je rodina Jarcovjákových spojena po několik generací. Dědeček Josef Jarcovják tady působil jako stavitel a jeho vila se stala důležitým místem pro dětství obou umělců. Výstava Make Some Space je tak zároveň návratem ke kořenům i pokusem vytvořit prostor – pro dialog, pro blízkost, ale i pro odstup,“ uvedla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Libuše Jarcovjaková, kterou Deník N zařadil mezi nejvýznamnější umělce roku 2024, představí sérii fotografií Tam a tady, v noci, ve dne, která vznikala nejen během jednoho měsíce trvání uměleckého sympozia v Mikulově, ale i na různých místech Evropy. “Autorka ji vytvářela v období intenzivního pracovního vytížení spojeného s uvedením dokumentárního filmu Ještě nejsem, kým chci být. Fotografie budou doplněné deníkovými záznamy, které zachycují fragmenty každodennosti s typickou syrovostí, intimitou a pozorností k detailu,” prozradila kurátorka výstavy Lenore Jurkyová.
Výstava zpřístupní také méně známou část tvorby Vladimíra Jarcovjáka. Těžiště autorovy tvorby je především na pomezí malby, kresby a grafiky. Výstava ale představí objekty vzniklé intuitivní prací s běžnými, často opomíjenými materiály. Tyto prostorové kompozice ukazují autorovu citlivost ke struktuře a formě a rozšiřují jeho výtvarný jazyk směrem k materiálové a prostorové expresi. V kombinaci s dílem jeho dcery vzniká svět, kde se intimní a formální roviny vzájemně doplňují i zpochybňují.
Běžná otevírací doba výstavy:
čt – ne, vždy od 14.00 do 18.00 hodin
Doprovodný program:
Záštitu nad akcí převzala náměstkyně primátora Martina Hladíková. Výstava se koná s finanční podporou Státního fondu kultury ČR.
Libuše Jarcovjáková je současná česká fotografka, pedagožka, legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Nefotí svět tak, jak bychom ho chtěli vidět, ale takový, jaký skutečně je – syrový, neuhlazený, plný emocí. Její snímky jsou jako útržky vzpomínek. Zachytila noční bary v socialistické Praze, život LGBTQ+ komunity, romské osady i vlastní exil v Berlíně 80. let. Její fotografie nejsou jen dokumentem, ale i autentickou zpovědí, která odhaluje křehkost, touhu po svobodě i krásu v nedokonalosti. Bez příkras, bez sentimentu, s brutální upřímností.
Vladimír Jarcovják byl malíř, grafik a restaurátor. Narodil se ve Zlíně. Jako poválečný žák Emila Filly a člen umělecké skupiny Trasa 54 se vydal vlastní cestou malířského výrazu – stejně jako jeho dcera později ve fotografii. On pracoval s barvou jako nositelem emocí, exprese a duchovního obsahu, ona většinou s černobílým kontrastem syrové reality. Zatímco Vladimír hledal inspiraci v historii a symbolice, Libuše dokumentuje přítomný okamžik – oba ale sdílí hluboký výtvarný cit a touhu po autentickém vyjádření. Svými díly je zastoupen v řadě prestižních a veřejných sbírek v České republice a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Je rovněž autorem desítky realizací v architektuře.
Nejnovější komentáře