Věci, které mění život, mění úhel pohledu, přináší jedinečnou zkušenost. Takový popis se hodí i na projekt Malí velcí filharmonici. Výsledkem projektu je orchestr, který tvoří talentovaní žáci základních uměleckých škol z celého kraje a členové Filharmonie Bohuslava Martinů. Takový orchestr potřebuje ve svém čele opravdu velkou osobnost a tou je šéfdirigent zlínské filharmonie Robert Kružík, kterého tímto vítám v našem Zámeckém obýváku.
V jednom kraji je takový projekt docela mimořádný v celorepublikovém kontextu. Jedná se o 65 talentovaných žáků základních uměleckých škol a 25 členů filharmonie. Ty máš s takovým projektem zkušenost z obou stran. Jak z pozice hráče v orchestru, tak dirigenta. Co takový projekt může znamenat pro žáka sedícího v orchestru, co může znamenat pro zkušeného filharmonika?
Jako dítě, jako violoncellista, jsem v deseti letech hrál v symfonického tělese, v orchestru Mladí brněnští symfonikové, pod vedením tehdy Jakuba Hrůši, Tomáše Krejčího a jiných. Musím říct, že mě to opravdu nasměrovalo ještě více hudebním směrem. Je něco úžasného, když můžete hrát s podobně starými kamarády, v takovém velkém tělese, jako je symfonický orchestr. Takže pro mě v těch deseti, jedenácti letech, to byla úžasná zkušenost. Dostal jsem se s orchestrem i do Rudolfina, absolvoval zájezd do Japonska, do Francie. Za mne je to něco, co je pro ty děti naprosto zásadní, a je skvělé, když se to pěstuje a podporuje.
Pro toho profesionálního hráče, kterému „přistává“ každý týden na pult nový program, tak je to také něco jiného. Pracuje s dětmi a mladými muzikanty, kteří to nemají jako dennodenní chleba, mají to jako projekt, který je těší, a chtějí ho odvést co nejlépe. Pro hráče profíky je to něco úplně jiného, když můžou spolupracovat s tak nadšeným týmem.
Co může ve výsledku očekávat posluchač?
Je to konsenzus těchto dvou věcí. Má před sebou těleso složené z profesionálních muzikantů, kteří jsou ostřílení, vystudovaní v daném oboru, a dětí, které tímto směrem kráčejí. Ty energie zkušeného hráče a nadšeného studenta se spojí v něco, co posluchač musí stoprocentně vnímat. Je to něco výjimečného, co se neodehrává na běžném abonentním koncertě.
Je to jiný zvuk orchestru?
Stoprocentně…
Zajímá mě také úhel pohledu dirigenta. Protože má před sebou jiný hudební celek, je živelný. Probíhá tam mezigenerační dialog, věkově, zkušenostmi i myšlením jsou si muzikanti vzdálenější. Ta práce musí být jiná než s běžným orchestrem.
Je to tak. Člověk jako dirigent nějak nastavuje styl komunikace a styl zkoušení s profesionálními muzikanty, jinak s amatérskými muzikanty, s dětmi, se studentským orchestrem. V tomto případě je to takový mix a vlastně to není úplně jednoduché. S profesionálním orchestrem mnohdy zkouším úplně jiným způsobem, ještě úplně jinak bych zkoušel s čistě studentským orchestrem. Je to občas oříšek, jakým způsobem mluvit, aby to bylo srozumitelné pro oba tábory, které v ten okamžik jsou v jednom týmu.
Máme za sebou některé zkoušky, už víme, že cíl bude určitě zajímavý a hezký. Takže bychom mohli něco říct o repertoáru a o tom, že se během koncertu představí také tři sólisté, kteří na sebe upozorňují v národním i mezinárodním kontextu, vyhrávají soutěže, ale třeba i koncertují samostatně.
Mám z toho velkou radost, myslím, že kráčíme dobrým směrem. Dáváme tam prostor třem různorodým sólistům a různorodý je i program, kdy zazní Haydnův klavírní koncert, dále koncert pro akordeon a k tomu ještě Lalova Španělská symfonie pro housle.
Těch stylů a způsobů hry, které ty děti poznají a musí odlišovat, je mnoho. A i o tom je ono propojení s praxí. Hráč musí odlišovat, jestli hraje Haydna, nebo Piazollu, tam orchestr doprovází sólistu. Na programu jsou také dvě skladby čistě pro orchestr.
Jedna z nich je skladba z dílny známého moravského hudebníka Jiřího Pavlici. Ten Ti bude během koncertu koukat na záda. Je to pro dirigenta větší nervozita, nebo máš radost z nějakého sdílení? Jak vnímáš jeho skladbu?
S Jirkou se známe dlouho, pojí nás rodinné přátelství. Nebojím se toho, že mi bude dýchat na záda. Jak ho znám, tak to bude obrovská podpora i pro muzikanty. Určitě nám k tomu něco hezkého řekne, a když neřekne, tak zahraje. Je to dobře. Všeobecně jsem rád, když diriguji díla skladatelů, kteří to napsali pro nás, nebo je to premiéra díla, kdy ta interakce mezi interpretem a skladatelem může nastat. Protože pokud člověk diriguje skladatele, kteří už jsou několik set let mrtví, tak se stále jen dohaduje, jak to asi chtěl. Zatímco s tím živým skladatelem, který tam je přítomen, a navíc to je ještě interpret, což je teď příklad toho Jirky Pavlici, tak to můžeme na místě rovnou udělat tak, jak on to chce.
To mě přivádí na myšlenku. Máme Rok české hudby, skloňuje se Smetana a jeho výročí. Jakým způsobem se přistupuje k jeho hudbě, co všechno vám dirigentům pomáhá při studování jeho skladeb? Jak to třeba tehdy bylo politicky, kde se době komponování ten člověk nacházel? Není to asi jen o tom, co máte před sebou v notách?
Samozřejmě. To není jen otázka Roku české hudby, nebo výročí 200 let Smetany. Ale všeobecně jsou pro dirigenta širší souvislosti alfa omega a mělo by to být i pro daného hráče. Od začátku svého dirigování přistupuji k praxi tak jak říkáš, že si nastuduji kontext, jestli to bylo na objednávku, jestli to bylo impulzivní, jestli to vznikalo třeba jako v případě Smetany ve Švédsku jako Švédské básně, nebo v době jeho hluchoty – Má vlast a jiná díla operního charakteru. Člověk se snaží poznat to dílo ze všech možných úhlů. Čím víc historického materiálu je, tím lépe. Často se ale stává, že ten studijní materiál není vůbec žádný, je přiložena jen partitura. Teď jsem dirigoval Terezínské autory, což jsou velice závažná díla psaná v Terezíně a Osvětimi, a k tomu není doloženo nic. Ale v té hudbě je řečeno vše. Mnohdy, když člověk studuje a prochází partituru, tak dojde k tomu proč, i když je to samozřejmě subjektivní. Ale to je klíč k tomu, co děláme, proč to děláme. Člověk se snaží skladbu poznat ze všech stran, a to by ho mělo navést na správnou interpretaci.
Ty jako profík dokážeš poznat, když vidíš třeba své začínající kolegy, jak do hloubky se skladě věnovali?
Myslím, že ano.
Jak je pro dirigenta náročné to, že hudbu slyší v hlavě pořád trochu napřed? Nejdříve ukážeš gesto a až pak hrají muzikanti…
Když člověk diriguje tu danou dobu nebo takt, tak by se měl dívat očima dopředu, aby viděl, co je za rohem, za dalším taktem. Ono to ale při tom zkouškovém procesu není jen o tom. Dirigent musí kombinovat trojí způsob myšlení. Musí být v ten daný moment tam kde je, vnímat přítomnost, protože tam se dějí ty zásadní věci a musí si to pamatovat a následně umět interpretovat hráčům co se tam stalo a do toho ještě myslet napřed. Takže to není jen o tom být hlavou nebo myšlenkou dopředu, ale být v současné chvíli i tady a teď a při tom přemýšlet co bylo.
Ještě k nárokům na práci dirigenta… Mám pocit, že musí mít i dobrou kondičku. Tebe jsem taky viděla při dirigování skákat!
Použiji k tomu takové známé přirovnání. Zadirigovat operu tří hodin čistého času je prý jako složit vagon uhlí. Ne že bych tedy měl tu vlastní zkušenost s takovým srovnáním. K tomu je krásná vzpomínka na Rafaela Kubelíka, který se po letech vracel k dirigování Mé vlasti na Pražském jaru a v té době už několik let aktivně nedirigoval. Začal proto aktivně cvičit s činkami, aby jakousi fyzičku zase trochu získal. Fyzično je u nás také důležité, ale myslím si, že nejnáročnější je především ta psychika a emoce, kterou dirigent zákonitě musí tomu tělesu předávat. A je velký rozdíl mezi pohybem bezemočním ve fitku na pásu, s činkami, kdy se člověk soustředí na to, aby správným způsobem nastavil své tělo a není v tom emoce a kdy naopak jde do pohybu emotivně. Tam je to úplně jiná energie.
Je nějaký klíč, podle kterého může laik poznat, že dirigent, který stojí před orchestrem, je skutečně dobrý?
To si nejsem jistý, že to úplně může poznat. Myslím si, že to může poznat na výsledku, ne na tom dirigentovi. Jsme tak různorodí dirigenti, používáme různorodé techniky a způsob vyjadřování. Tím nemyslím verbální, ale neverbální. Jsou dirigenti, kteří jsou minimalističtí a je tam obrovská emoce a jsou dirigenti, kteří se tam mohou takzvaně roztrhat a ta emoce z toho vůbec nejde. Je to velice těžká otázka, protože i přijetí toho daného dirigenta v konkrétní situaci může být individuální. Pro někoho může být charismatický a pro jiného vůbec.
Zadirigovat operu tří hodin čistého času je prý jako složit vagon uhlí.
O Tobě často říkám, že jsi jedním z nejzajímavějších dirigentů mladé generace, i přesto, že máš na svém kontě už obrovské množství počinů, včetně operních a na podobném projektu jako jsou Malí velcí filharmonici spolupracuješ s Českou filharmonií. Který z těch projektů je pro Tebe srdcový, zajímavý, na co už nikdy nezapomeneš?
Já se podržím toho tématu, o kterém se tady bavíme. Je výjimečné pracovat s mladými, nejmladšími, se studenty a dětmi. To je energie, která je přirozená, automatická a povznášející. Je to něco jiného než běžná praxe s profesionálními tělesy. Několik let jsem spolupracoval s Českou filharmonií na přípravách koncertů ve spolupráci se ZUŠ a Petrem Altrichtrem a je to něco na co asi nikdy nezapomenu. Ta energie, která na zkouškách i koncertech je, je jedinečná.
Těch momentů bylo více, nejen se studentskými orchestry. Mám nádhernou vzpomínku, kdy jsme s orchestrem Janáčkovy opery pořádali koncert v době mezi kovidovými vlnami, kdy jsme mohli hrát, ale byl zákaz zpěvu. Hráli jsme Proroctví Libuše z opery Libuše a protože se nemohlo zpívat, tak Libuše to proroctví recitovala. Celkově to mělo velkou sílu.
A pak bych mohl pokračovat dál a dál. Pamatuji si velice dobře na svůj první inaugurační koncert se zlínskou filharmonií, to bylo něco, co v člověku také zůstane. Kdy jsme společně provedli Sukovu symfonii E dur a od té doby je to jedna z mých nejmilovanějších symfonií.
Zlínský orchestr je podle mě vůbec v rámci Česka úžasný hráčsky, má hezkou energii, je tam cítit Morava. Co kromě orchestru máš ve Zlíně ještě rád?
Se zlínskou filharmonií jsem měl svou úplně první zkušenost v šestnácti letech, kdy jsem s ní hrál sólově na violoncello ještě nahoře v Domě umění. A po dvanácti letech jsem tady dirigoval open air koncert na platformě Baťova institutu, dirigoval jsem půlku Mé vlasti a pamatuji si, že jsem z toho koncertu večer přijel domů a nemohl jsem spát. Myslel jsem na to, že by bylo krásné s tímto tělesem častěji spolupracovat. Právě pro tu energii, která v něm je. Velice brzy přišla nabídka na abonentní koncert, který proběhl v lednu 2020. A po tomto jsem dostal od pana ředitele filharmonie nabídku na pozici šéfdirigenta. Takže já to beru jako malý zázrak, že moje přání, vyřčeno někdy v noci po koncertě, se velice brzy splnilo.
Je to těleso, s kterým jsem strašně rád, je to těleso, které je mladé duchem, má energii, která se jen tak nevidí, ta Morava tam je… Mám to spojeno se Zlínem i jako městem, jsem tu poslední tři roky skoro pořád, a je to velmi mladé, pulzující město.
Děkuji za rozhovor. Zakončila bych ho přáním, ať se plní nejen sny Tobě a zlínské filharmonii, i účastníkům našeho společného projektu Malí velcí filharmonici, který spojil děti ze ZUŠ Zlínského kraje FBM, i Živý Zlín. Ať se všechno vydaří, ať ta euforie přijde a čerpáme z ní dlouhá léta.
Děkuji.
S Robertem Kružíkem si povídala ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Podcast s Robertem Kružíkem si můžete poslechnout zde.
Děkujeme, že jste vzali o víkendu zlínská sportoviště útokem. Doufáme, že jste si je užili a možná objevili i svou novou vášeň. Akci uspořádal Živý Zlín a financovalo ji statutární město Zlín.
Foto: Vítek Šmahel a Jan Salač
Včera to s vámi byla na náměstí jízda. Děkujeme, že jste se nezalekli dešťových kapek a přišli si užít bohatý program plný adrenalinu. Děkujeme také všem účinkujícím a spolupracovníkům.
Akci uspořádal Živý Zlín a financovalo ji statutární město Zlin.eu. Foto: Vítek Šmahel
Čeká nás nabitý víkend 
Dny otevřených sportovišť a Adrenaline Challenge Zlín. A tak jsme se rozhodli, že pro vás vyhlásíme soutěž o pár kousků z našeho živozlínského showroomu.
Jak se do soutěže zapojit?
Vyfoťte nebo natočte, jak si užíváte Dny otevřených sportovišť nebo Adrenaline Challenge Zlín.
Fotku/video sdílejte ve stories nebo na zdi na Instagramu či Facebooku.
Označte nás, tedy Živý Zlín, abychom příspěvek viděli (musíte mít veřejný profil).
Každý den někoho vybereme a po víkendu všechny výherce kontaktujeme a odměníme.
Zapojená sportoviště 
bit.ly/3J5fte8.
Program na náměstí bit.ly/AdrenalineChallengeZlin.
Facebook ani Instagram není pořadatelem soutěže. Pořadatel si vyhrazuje právo změnit podmínky v průběhu soutěže.
Dny otevřených sportovišť začínají už dnes! Vyzkoušejte si více než 20 sportů zdarma pod dohledem profesionálů.
Už víte, jestli dnes vyrazíte na lukostřelbu, baseball, rugby nebo taekwondo? Podívejte se na celou nabídku sportovišť tady.
Akci pořádá Živý Zlín a financuje ji statutární město Zlin.eu. Z akce pořizujeme AV záznamy, změna programu vyhrazena.
Nával adrenalinu zažijí Zlíňané už 21. dubna od 14.30 do 18 hodin na nové velkoformátové akci na náměstí Míru. Návštěvníci se mohou těšit na trikovou show BMX jezdců na rozjezdové rampě dlouhé 60 metrů, zábavné soutěže mezi jezdci a diváky, zážitkové workshopy, stanoviště Barum Czech Rally Zlín, ale i graffiti s umělcem ProroKem, mobilní lezeckou stěnu a mnoho dalšího. Akci pořádá Živý Zlín a financuje ji statutární město Zlín.
„Jedním z hlavních bodů programu bude show profesionálních bikerů a vicemistrů světa ve freestyle MTB Damjana Siriškiho a Ondry Šenka na biketrailové zóně. Během odpoledne se mohou návštěvníci těšit také na BMX performance na rozjezdové rampě dlouhé šedesát metrů, během které jezdci v závěru dopadnou do speciálního air bagu,” popsala Jana Kubáčová, ředitelka Živého Zlína.
Po vystoupení proběhne BMX workshop pod dohledem jezdců. Své dovednosti mohou v biketrailové zóně předvést v soutěži o hodnotné ceny také zkušení jezdci z řad široké veřejnosti, přihlášení probíhá na e-mailu info@vseproakci.cz. Náměstí opanuje také mobilní lezecká stěna, trampolíny a další sportovní stanoviště. Pro nejmenší návštěvníky bude připravena bike školička s malými překážkami, kde budou k zapůjčení také kola a odrážedla. Chybět nebude ani stanoviště Barum Czech Rally Zlín.
Během odpoledne vznikne na náměstí umělecké graffiti, které vytvoří uznávaný sprejer Michal Filák, vystupující pod pseudonymem ProroK. Představí se také taneční skupina Beat Up a DJ Fatte.
Adrenaline Challenge Zlín naváže na Dny otevřených sportovišť, které proběhnou 19. a 20. dubna na více než dvaceti zlínských sportovištích. Obě akce zaštítil primátor Zlína Jiří Korec. Na sportovní událost zve společně s náměstkyní primátora pro oblast sportu Janou Bazelovou. Vstup je zdarma. Více informací na www.kulturazlin.cz.
První zámecká Slavnost jara je za námi. Moc děkujeme všem zapojeným organizacím i vystupujícím, ale hlavně vám všem, že jste vytvořili tak skvělou atmosféru a oslavili jste s námi jaro.
Do zákulisí příprav Slavnosti jara bere návštěvníky nový díl podcastu Živého Zlína s názvem
Zámecký obývák. Tentokrát pozvání přijala Zuzana Hegmonová, zahradní architektka Odboru
městské zeleně. V rozhovoru s ředitelkou Živého Zlína Janou Kubáčovou přiblížila nejen to, jak
vzniká květinová výzdoba na tuto akci, ale i jak se rodí nápady na pravidelnou výzdobu
krajského města, kterou každou sezónu obdivují obyvatelé i návštěvníci. Podcast je k poslechu zde.
Monumentální Květinový strom, swap knih, hraček a oblečení, tvoření z přírodních materiálů, recyklační a redesignové dílny, lidová řemesla i vystoupení ženských folklorních sborů z regionu nebo koncert kapely Ďyvina. To vše přinese první zlínská Slavnost jara, kterou v neděli 14. dubna od 14 do 18 hodin v sadu Svobody pořádá Živý Zlín. Hlavním tématem je nový život a žena jako jeho nositelka.
„Budeme před zámkem oslavovat zrození, radovat se z toho, když ze starého vzniká nové a užívat si období probouzející se přírody. Návštěvníky čekají dílny pro celou rodinu, ve kterých si vyrobí nejen jarní dekorace, ale například i přírodní papír nebo drobné šperky a ozdoby. Těšit se mohou také na ukázky řemesel jako je pletení košíků, vyřezávané holubičky nebo výroba březových metel a mnoho dalšího,” popsala program ředitelka Živého Zlína, Jana Kubáčová.
Na podiu vystoupí ženský sbor Luženky s rozvernými jarními písněmi z Valašska, zazní také lidové melodie v podání Rokytenky. Písně převážně z Horňácka, Moravských Kopanic a Luhačovického Zálesí připomene zlínský sbor Děvčice z Vonice. Ženský sbor z Kudlovic slavnost obohatí písňovým materiálem uherskohradišťského regionu i z okolních oblastí jižní Moravy. Pódiový program uzavře v 17 hodin oceňovaná neofolková kapela Ďyvina. Nevšední zážitek z koncertu umocní kombinace tradičních a starobylých nástrojů se současnými technologiemi, samplery a syntezátory. Na prostranství před zámkem potkají návštěvníci také pouliční loutkoherce z Musaši, kteří do Zlína přivezou dvě divadelní miniatury.
Dominantou slavnosti bude téměř tři metry vysoký Květinový strom, který pro tuto příležitost vyrábí Odbor městské zeleně. Starý kmen bude plný barev a vůní. Budou ho zdobit desítky jarních květin a cibulovin a větve kvetoucích keřů.
Jarní vzpruhu si zaslouží také šatník. „Vezměte s sebou na zámecký swap oblečení, ale i knihy nebo hračky, pro které už nenajdete využití, a vyměňte je za jiné,” zve Jana Kubáčová. Pokud budete chtít poslat do světa věcí víc, rezervujte si raději místo předem na mailu zlin@scioskola.cz.
Do zákulisí příprav Slavnosti jara bere návštěvníky nový díl podcastu Živého Zlína s názvem Zámecký obývák. Tentokrát pozvání přijala Zuzana Hegmonová, zahradní architektka Odboru městské zeleně. V rozhovoru s ředitelkou Živého Zlína Janou Kubáčovou přiblížila nejen to, jak vzniká květinová výzdoba na tuto akci, ale i jak se rodí nápady na pravidelnou výzdobu krajského města, kterou každou sezónu obdivují obyvatelé i návštěvníci. Podcast je k dispozici na Soundcloudu, Spotify, Apple Podcasts a dalších platformách. Akci pořádá příspěvková organizace Živý Zlín – kulturní a kreativní centrum. Vstup je zdarma.
Nalaďte se na víkend s novým dílem našeho podcastu Zámecký obývák! Pozvání přijal Martin Gazda, zakladatel IS Produkce s.r.o. a jeden ze spolupracovníků na výstavě Baťa: 130 let poté.
Jak oživit více než sto let staré baťovské fotografie, v čem všem dokáže umělá inteligence překvapit, jaká jsou její rizika a co obnáší rozmluvení virtuálního zaměstnance firmy Baťa? To se dozvíte v podcastu zde.
Výstava je k vidění do 14. dubna v Kolektivním domě. Otevírací doba: středa-neděle od 14 do 18 hodin.
Nejnovější komentáře