“Že je tato výstava ve Zlíně má pro mě hluboký význam. Zlín, rodiště mého otce Vladimíra Jarcovjáka, je místo, kde jsem strávila velký kus dětství a mám ho ve svém srdci dodnes.”
Libuše Jarcovjáková

Světově uznávaná fotografka Libuše Jarcovjáková vystavuje ve Zlíně. V úterý 16. září v architektonicky zajímavém prostoru bývalé jídelny Kolektiv.Haus měla vernisáž její výstava Make Some Space. Výstavu doplňuje prostorová instalace její otce, malíře, grafika a výtvarníka Vladimíra Jarcovjáka. V uměleckém dialogu se dílo otce a dcery setkává vůbec poprvé. Výstavu pořádá kulturní a kreativní centrum Živý Zlín a připravilo k ní i bohatý doprovodný program – včetně projekce dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který bude letos za Česko bojovat o Oscara. Výstava potrvá až do 17. listopadu.
Na vernisáži fotil Vítek Šmahel.





















čt – ne, vždy od 14.00 do 18.00 hodin
Libuše Jarcovjáková je současná česká fotografka, pedagožka, legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Nefotí svět tak, jak bychom ho chtěli vidět, ale takový, jaký skutečně je – syrový, neuhlazený, plný emocí. Její snímky jsou jako útržky vzpomínek. Zachytila noční bary v socialistické Praze, život LGBTQ+ komunity, romské osady i vlastní exil v Berlíně 80. let. Její fotografie nejsou jen dokumentem, ale i autentickou zpovědí, která odhaluje křehkost, touhu po svobodě i krásu v nedokonalosti. Bez příkras, bez sentimentu, s brutální upřímností.
Vladimír Jarcovják byl malíř, grafik a restaurátor. Narodil se ve Zlíně. Jako poválečný žák Emila Filly a člen umělecké skupiny Trasa 54 se vydal vlastní cestou malířského výrazu – stejně jako jeho dcera později ve fotografii. On pracoval s barvou jako nositelem emocí, exprese a duchovního obsahu, ona většinou s černobílým kontrastem syrové reality. Zatímco Vladimír hledal inspiraci v historii a symbolice, Libuše dokumentuje přítomný okamžik – oba ale sdílí hluboký výtvarný cit a touhu po autentickém vyjádření. Svými díly je zastoupen v řadě prestižních a veřejných sbírek v České republice a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Je rovněž autorem desítky realizací v architektuře.
Nejnovější komentáře