Do Zlína míří fotografka Libuše Jarcovjáková, město má spojené s dětstvím

„Ať jedu kamkoliv, vezu sebe samu.  Mé vnitřní já – ten hlavní spolujezdec. Snad toho spolu ještě hodně nacestujeme.“

Světově uznávaná fotografka Libuše Jarcovjáková míří do Zlína. V úterý 16. září v 18.00 v architektonicky zajímavém prostoru bývalé jídelny Kolektiv.Haus otevře svou výstavu Make Some Space. Výstavu doplní prostorová instalace její otce, malíře, grafika a výtvarníka Vladimíra Jarcovjáka. V uměleckém dialogu se dílo otce a dcery setká vůbec poprvé. Výstavu pořádá kulturní a kreativní centrum Živý Zlín a připravuje k ní i bohatý doprovodný program – včetně projekce dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který bude letos za Česko bojovat o Oscara.

„Libuši Jarcovjákovou a Vladimíra Jarcovjáka spojuje osobitost, odvaha jít mimo hlavní proud, umění zachytit svět bez kompromisů. A právě se Zlínem je rodina Jarcovjákových spojena po několik generací. Dědeček Josef Jarcovják tady působil jako stavitel a jeho vila se stala důležitým místem pro dětství obou umělců. Výstava Make Some Space je tak zároveň návratem ke kořenům i pokusem vytvořit prostor – pro dialog, pro blízkost, ale i pro odstup,“ uvedla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.

Libuše Jarcovjaková, kterou Deník N zařadil mezi nejvýznamnější umělce roku 2024, představí sérii fotografií Tam a tady, v noci, ve dne, která vznikala během uměleckého sympozia v Mikulově i na různých místech Evropy. “Autorka ji vytvářela v období intenzivního pracovního vytížení spojeného s uvedením dokumentárního filmu Ještě nejsem, kým chci být. Fotografie budou doplněné deníkovými záznamy, které zachycují fragmenty každodennosti s typickou syrovostí, intimitou a pozorností k detailu,” prozradila kurátorka výstavy Lenore Jurkyová.

Výstava představí také méně známou část tvorby Vladimíra Jarcovjáka. Dominantou bude jeden z jeho prostorových objektů.

Běžná otevírací doba výstavy:
čt – ne, vždy od 14.00 do 18.00 hodin

Doprovodný program:

• 16. září v 18.00 vernisáž
• 17. září v 18.00 beseda s Libuší Jarcovjákovou
• 25. září v 19.00 Klára Elšíková a Jan Tomšů: Performativní čtení deníkových záznamů Libuše Jarcovjákové
• 3. října v 18.00 Dny architektury: Ženský element v architektuře současného Zlína / beseda s architektkami (Dagmar Nová, Jitka Ressová, Hana Maršíková, Kristýna Couffin Mudříková, Zuzana Hegmonová)
• 9. října v 19.00 Petra Hermanova / koncert ve spolupráci s Hudebními cenami Vinyla
• 17. + 18. + 23. října Autorská fotografie v praxi / fotografický workshop s Dušanem Tománkem
• 22. října v 18.00 Tancuj, dýchej, žij / pohybový workshop s Vandou Kavkovou
• 6. listopadu v 19.00 Ještě nejsem, kým chci být / film s besedou (fotograf Dušan Tománek a režisér Jan Gogola ml.)
• 14. listopadu v 19.30 CrewCollective: Corpora sonantia/Znějící tělesa / taneční představení
• 15. listopadu v 9.30 Pohybem a tancem k sobě a tělu / taneční workshop s Janou Novorytovou z CrewCollective
• 17. listopadu dernisáž v rámci programu k výročí něžné revoluce, výjimečně otevřeno i v pondělí
  Záštitu nad akcí převzala náměstkyně primátora Martina Hladíková. Výstava se koná s finanční podporou Státního fondu kultury ČR.

---

Libuše Jarcovjáková je současná česká fotografka, pedagožka, legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Nefotí svět tak, jak bychom ho chtěli vidět, ale takový, jaký skutečně je – syrový, neuhlazený, plný emocí. Její snímky jsou jako útržky vzpomínek. Zachytila noční bary v socialistické Praze, život LGBTQ+ komunity, romské osady i vlastní exil v Berlíně 80. let. Její fotografie nejsou jen dokumentem, ale i autentickou zpovědí, která odhaluje křehkost, touhu po svobodě i krásu v nedokonalosti. Bez příkras, bez sentimentu, s brutální upřímností.

Vladimír Jarcovják byl malíř, grafik a restaurátor. Narodil se ve Zlíně. Jako poválečný žák Emila Filly a člen umělecké skupiny Trasa 54 se vydal vlastní cestou malířského výrazu – stejně jako jeho dcera později ve fotografii. On pracoval s barvou jako nositelem emocí, exprese a duchovního obsahu, ona většinou s černobílým kontrastem syrové reality. Zatímco Vladimír hledal inspiraci v historii a symbolice, Libuše dokumentuje přítomný okamžik – oba ale sdílí hluboký výtvarný cit a touhu po autentickém vyjádření. Svými díly je zastoupen v řadě prestižních a veřejných sbírek v České republice a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Je rovněž autorem desítky realizací v architektuře.