Zpěvačka a skladatelka Petra Hermanova pracující s autoharfou a varhanami přijela 9. 10. do Zlína představit svůj sólový debut In Death’s Eyes (2023), kterým se vyrovnává se smrtí milované osoby.
“Tohle album jsem představila v nejrůznějších prostorách: od středověké bergenské katedrály přes mauzoleum ve Štýrském Hradci a sklepení chomutovského kostela sv. Kateřiny až po secesní Památník Bitvy národů v Lipsku,” vyjmenovala. Posvátná atmosféra panovala i v prostoru Kolektiv.Haus.
Koncert se uskutečnil ve spolupráci s Hudebními cenami Vinyla a za finanční podpory Zlínského kraje.
Foto Alžběta Viskupová.
Vystoupení lokálních folklorních souborů a k tomu ochutnávky nejlepších moravských vín i něco dobrého k zakousnutí! Třetí ročník Zámeckého rynečku se vydařil!
Děkujeme Souboru Podšable, DH Komňané, Mužskému sboru Hlahol, Ženskému pěveckému sboru Hřivíňanky, CM Šafrán, CM Denica, gajdošovi Petru Sovjákovi, souboru Ruky na dudy, Marianu Friedlovi za skvělou besedu o zapomenutých hudebních nástrojích, Bartošovu dětskému souboru, souboru Kašava Fryštáček, Maleně, Tanečnímu souboru Hradišťan a CM Smetánka Brno, etnografce Romaně Habartové za krásnou výstavu krojů, Ludmile Farkašové, Soni Kolblové a Jarmile Matyášové za krojový workshop a vám všem, kteří jste přišli.
Foto Alžběta Viskupová.
Vyprodaný Kolektiv.Haus přivítal 14. 10. fotografku Libuši Jarcovjákovou. V kulisách své výstavy Make Some Space besedovala s návštěvníky nejen o své práci, nominaci na Oscara za snímek Ještě nejsem, kým chci být, ale i o svém vztahu ke Zlínu, kde trávila v rodinné vile na Kvítkové 668 u prarodičů celé prázdniny.
Výstava Make Some Space je k vidění do 17. 11.
Další doprovdný program výstavy:
22. 10. v 18.00 Tancuj, dýchej, žij / pohybový workshop s Vandou Kavkovou
6. 11. v 19.00 Ještě nejsem, kým chci být / film s besedou
14. 11. v 19.30 Corpora sonantia/Znějící tělesa – CrewCollective / tanec
15. 11. v 9.30 Taneční workshop s Janou Novorytovou z CrewCollective
17. 11. dernisáž v rámci programu k výročí něžné revoluce, výjimečně otevřeno i v pondělí
Prohlédněte si fotogalerii Vítka Šmahela!
Zlín se mění a s ním i role žen, které se na jeho podobě podílejí. O své zkušenosti se v rámci letošního festivalu Den architektury přišlo 3. 10. 2025 do Kolektiv.Hausu podělit pět architektek: Dagmar Nová, Jitka Ressová, Hana Maršíková, Kristýna Couffin Mudříková a Zuzana Hegmonová.
Zazněly pohledy různých generací, zkušenosti z konkrétních projektů i úvahy o tom, kam Zlín směřuje – a kam by směřovat mohl. Besedu moderovala Karolína Jirkalová.
Beseda se uskutečnila v kulisách výstavy Libuše Jarcovjákové a Vladimíra Jarcovjáka Make Some Space, která je k vidění až do 17. 11. 2025.
Foto Alžběta Viskupová.
Zlín se mění a s ním i role žen, které se na jeho podobě podílejí. Kulturní a kreativní centrum Živý Zlín zve v rámci festivalu Den architektury na besedu s architektkami, které v krajském městě tvoří, navrhují a přemýšlejí o jeho budoucnosti. Beseda na téma Ženský element v architektuře současného Zlína se koná 3. 10. v 18.00 v prostoru Kolektiv.Haus.
„Jsme moc rádi, že pozvání přijaly Dagmar Nová, Jitka Ressová, Hana Maršíková, Kristýna Couffin Mudříková a Zuzana Hegmonová. V otevřené diskusi zazní pohledy z různých generací, zkušenosti z konkrétních projektů i úvahy o tom, kam Zlín směřuje – a kam by směřovat mohl,“ uvedla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Beseda se uskuteční v kulisách výstavy Libuše Jarcovjáková &Vladimír Jarcovják: Make Some Space a moderuje ji Karolína Jirkalová, historička architektury, kritička a editorka. „Vzhledem k omezené kapacitě doporučujeme rezervovat si na www.kulturazlin.cz místa včas,“ upozornila Jana Kubáčová.
Festival Den architektury, který proběhne v řadě českých a moravských měst od čtvrtka 2. do úterý 7. 10., nese podtitul TA architektura a zaměřuje se na ženskou perspektivu v oboru. Nabídne tvorbu českých architektek od období první republiky až po současnost. Hlavním cílem je nejen představit unikátní díla s ženským rukopisem, ale i reflektovat postavení žen v architektuře za posledních sto let.
Vystoupení uskupení Triflauto+ s progamem Tres doux compains ve složení Jan Kvapil, Zuzana Nešporková, Štefan Tokár, Renata Smetková 23. 9. na zlínském zámku bylo úžasné! Hudebníci představili skladby pro zobcové flétny od středověku až po současnost a více než dvě desítky zobcových fléten nejrůznějších tvarů i velikostí – od renesančních přes barokní až k současným, od sopránové po kontrabasovou, která převyšuje i největšího člena ansámblu.
Fotil Vítek Šmahel.
Desátý Lamiponový průvod Zlínem měl rekordní účast. Do ulic s námi 19. 9. večer vyrazilo 2000 lidí. Děkujeme! Odměnou v cíli byla strhující fire show u zámku v podání skvělých Postrpoi.
Fotil Jsf Abb.
“Že je tato výstava ve Zlíně má pro mě hluboký význam. Zlín, rodiště mého otce Vladimíra Jarcovjáka, je místo, kde jsem strávila velký kus dětství a mám ho ve svém srdci dodnes.”
Libuše Jarcovjáková
Světově uznávaná fotografka Libuše Jarcovjáková vystavuje ve Zlíně. V úterý 16. září v architektonicky zajímavém prostoru bývalé jídelny Kolektiv.Haus měla vernisáž její výstava Make Some Space. Výstavu doplňuje prostorová instalace její otce, malíře, grafika a výtvarníka Vladimíra Jarcovjáka. V uměleckém dialogu se dílo otce a dcery setkává vůbec poprvé. Výstavu pořádá kulturní a kreativní centrum Živý Zlín a připravilo k ní i bohatý doprovodný program – včetně projekce dokumentu Ještě nejsem, kým chci být, který bude letos za Česko bojovat o Oscara. Výstava potrvá až do 17. listopadu.
Na vernisáži fotil Vítek Šmahel.
čt – ne, vždy od 14.00 do 18.00 hodin
Libuše Jarcovjáková je současná česká fotografka, pedagožka, legenda světové fotografie a nespoutaná žena, která se vzepřela všem konvencím. Její život je mozaikou fascinujících setkání a divokých příběhů – od drsného undergroundu komunistického Československa přes exkluzivní focení pro módní špičky v Tokiu až po dramatický útěk do západního Berlína, kde byla svědkem pádu Železné opony. Nefotí svět tak, jak bychom ho chtěli vidět, ale takový, jaký skutečně je – syrový, neuhlazený, plný emocí. Její snímky jsou jako útržky vzpomínek. Zachytila noční bary v socialistické Praze, život LGBTQ+ komunity, romské osady i vlastní exil v Berlíně 80. let. Její fotografie nejsou jen dokumentem, ale i autentickou zpovědí, která odhaluje křehkost, touhu po svobodě i krásu v nedokonalosti. Bez příkras, bez sentimentu, s brutální upřímností.
Vladimír Jarcovják byl malíř, grafik a restaurátor. Narodil se ve Zlíně. Jako poválečný žák Emila Filly a člen umělecké skupiny Trasa 54 se vydal vlastní cestou malířského výrazu – stejně jako jeho dcera později ve fotografii. On pracoval s barvou jako nositelem emocí, exprese a duchovního obsahu, ona většinou s černobílým kontrastem syrové reality. Zatímco Vladimír hledal inspiraci v historii a symbolice, Libuše dokumentuje přítomný okamžik – oba ale sdílí hluboký výtvarný cit a touhu po autentickém vyjádření. Svými díly je zastoupen v řadě prestižních a veřejných sbírek v České republice a v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Je rovněž autorem desítky realizací v architektuře.
Více než dvě desítky zobcových fléten různých tvarů a velikostí představí soubor Triflauto+ během svého vystoupení s názvem Tres doux compains 23. 9. v 19.00 na zlínském zámku. Repertoár kapely, která hraje ve složení Jan Kvapil, Zuzana Nešporková, Štefan Tokár a Renata Smetková, zahrnuje hudbu pro zobcové flétny od středověku až po současnost. Na koncert zve Živý Zlín.
Program přinese průřez repertoárem flétnového ansámblu od 14. po 20. století. Nejstarší skladbou, která dala celému pořadu název, je důmyslný francouzský kánon ve stylu ars nova. Za skutečné perly anglické renesanční polyfonie lze považovat tři kontrapunktická zpracování krátkých témat – groundů. V mysticky působící skladbě Pari Intervallo současného estonského autora Arvo Pärta můžeme nalézt určité styčné plochy právě s třítaktovým groundem, na němž je vystavěna kompozice Upon La Mi Re Thomase Prestona. Svébytný, z polyfonie vycházející, kompoziční styl představuje instrumentální tvorba Matthewa Locka, z níž zazní jedna z jeho čtyřhlasých suit. „A program by nebyl úplný bez díla největšího z největších – můžete se těšit mimo jiné i na chorálovou předehru a chorál Jesu Meine Freude Johanna Sebastiana Bacha,“ prozradila ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
V programu používá soubor Triflauto + více než dvě desítky zobcových fléten nejrůznějších tvarů a velikostí – od renesančních přes barokní až k současným, od sopránové po kontrabasovou, která převyšuje i největšího člena ansámblu.
Jedinečnou atmosféru mají Lampionové průvody večerním Zlínem, které mají už několikaletou tradici. Ten letošní se uskuteční v pátek 19. září v 19.30. Start je pod Památníkem Tomáše Bati a cíl u zámku Zlín, kde bude připraveno překvapení – strhující podívaná plná ohňů a plamenometů v podání Postrpoi, která bude gradovat do velkého pyrotechnického finále. Akci pořádá kulturní a kreativní centrum Živý Zlín. Vstup je volný.
V minulých letech přesahovala délka průvodu jeden kilometr a tvořily ho stovky lidí s lampiony. „Lampioňák patří ke stálicím našeho programu, letos ho organizujeme již podesáté,” uvedla ředitelka Živého Zlína Jana Kubáčová.
Průvod každoročně vítá podzim a je definitivní tečkou za letní sezónou. „Trasa bude stejná jako v minulých letech. Od Památníku vyrazíme po náměstí T. G. Masaryka na Gahurův prospekt, pokračovat budeme podchodem na náměstí Práce a kolem autobusového nádraží podchodem do sadu Svobody až k zámku,“ upřesnila Jana Kubáčová.
Nejnovější komentáře