V sále kolektivního domu bude od 6. března přístupná výstava k 90. výročí od založení ZUŠ Zlín. Ke svým kulatinám ale připravila škola daleko rozsáhlejší program. Znáte pozadí vzniku této nejstarší zlínské ZUŠ? Přečtěte si o ní v rozhovoru s ředitelkou Martinou Hniličkovou.


Za jakých okolností škola vznikla?
Dnešním slovníkem to byla občanská iniciativa zlínského pěveckého spolku Dvořák, která udělala první zakladatelský krok. Další proměna ve čtyřoborovou uměleckou školu byla motivována stejným cílem – možností individuálního uměleckého rozvoje a kulturního vyžití jedince. Počátek šedesátých let byl pro kulturu úrodný nejen vznikem lidových škol umění, ale také fenoménem bigbítu, divadel malých forem, nebo filmové Nové vlny. Byla to doba definitivního odmítnutí socialistického realismu ve všech oblastech umění. Společenská poptávka urychlila rozšíření sítě LŠU v neuvěřitelně krátké době. Na počátku byly čtyři LŠU v celém Jihomoravském kraji (jedna z nich byla i zlínská – jako první v regionu). Dnes jen
v samotném Zlíně je 5 škol.
ZUŠ Zlín pod současnou zkratkou existuje od roku 1991. Je přímou pokračovatelkou lidové školy umění, která vznikla v letech 1961 – 1963 rozšířením Městské hudební školy Dvořák o další tři umělecké obory – taneční, literárně-dramatický a výtvarný. Dnes se 1400 žáky patří k největším v republice.


Má působení ZUŠ zásadní vliv na kulturní úroveň společnosti?
Kulturnost nezměříme žádnými „píplmetry“. Určitou zpětnou vazbou je zájem dětí a jejich rodičů. Studium je dobrovolné a částečně placené. Přes nepříznivý demografický vývoj, covidovou a post-covidovou dobu a současnou ekonomickou krizi je kapacita školy dlouhodobě naplněna. Kultivace žáků a studentů školy nevede jen ke zkvalitnění jejich vlastního života. Dá se mluvit i o jakési „společenské návratnosti“. Starají se o ni absolventi školy ve filharmoniích (ve Zlíně Filharmonie Bohuslava Martinů), folklorních souborech
(spolu s absolventy tanečního oboru) i jiných hudebních tělesech, stejně jako mnozí herci divadel, zejména Městského divadla Zlín. Absolventi výtvarného oboru zas dlouhodobě formují tvář města a výtvarnou kulturu. Sotva bychom našli oblast, ve které by nezanechali svou stopu například designeři a architekti.
Začít můžeme u městského mobiliáře a veřejné zeleně, pokračujme namátkou koupalištěm, sportovní halou a lezeckou stěnou, bydlením, bankou, obchodním centrem, multikinem nebo logistickým centrem. Bývalí absolventi také výrazně ovlivňují úroveň školství na všech stupních včetně Univerzity Tomáše Bati, kde jako pedagogové vzdělávají a vychovávají další generace. Ale především – pro koho by krajské město zřizovalo filharmonii, divadlo či galerii, když by ve Zlíně nebyl zájem kultivovaných posluchačů a diváků? Kvalita života přece nespočívá jen v uspokojování materiálních potřeb…


Jak budou oslavy probíhat?
Škola si kulaté výročí připomíná celý březen (škola vznikla 28. 3. 1933). Představí se všechny čtyři umělecké obory, žáci současní i minulí a jejich učitelé v různých prostorách– Kongresové centrum, Kolektivní dům, foyer školy, radnice, Malá scéna.
Výročí zaštítili umělečtí patroni a absolventi školy – osobnosti známé v celorepublikovém i mezinárodním kontextu, kterým Základní umělecká škola Zlín dala základy jejich profesionálního života: Robert Kozánek (vedoucí skupiny pozounů České filharmonie), Jan Šťastný (herec Divadla na Vinohradech), Markéta Šimčíková (umělecká vedoucí Dance Studio Starlight), Jindřich Nový (architekt a ředitel Kanceláře architekta města Zlína).

Celý program oslav