Mysl – přítel nebo nepřítel?

Lidská mysl je jedním ze základních nástrojů, které člověk může používat. A dokonce jej tento nástroj odlišuje od ostatních říší v přírodě, protože ty takovou mysl nemají. Používáme ji neustále, skrze ni poznáváme svět kolem nás i sebe sama, díky ní dokážeme věci chápat a ohodnotit. Naší myslí se dokážeme dotknout i vznešených a trvalých idejí, jež jsou od dávných dob pevnými body, o něž se člověk mohl opřít. Naše mysl však dokáže i ničit, vytvářet škodlivé a zlé myšlenky, které mohou někomu ublížit. Bez mysli bychom nebyli skutečným člověkem, ale umíme ji vždy správně používat? Existuje nějaký způsob, jak ji usměrnit tak, aby nás poslouchala? Abychom byli zdrojem jen krásných a dobrých myšlenek? A jak už starodávní mudrci, jako například Buddha, říkali, vše začíná v naší mysli. Záleží tedy na mysli, jaký bude náš život, zda budeme šťastní či nešťastní, spokojení či nespokojení?  Touto otázkou se zabývali lidé odjakživa, protože vždy byla součástí poznávání sebe sama, které umožňuje lepší usměrnění jak našich vnitřních stavů, tak celého našeho života.