Výstava „Čas, kdy nohy umrzají a srdce odlétá ústy“ Alexe Berana ve Zlíně

Výstava „Čas, kdy nohy umrzají a srdce odlétá ústy“ je pomyslným návratem Alexe Berana do Zlína po 80 letech. Jeho první veřejná prezentace se totiž uskutečnila ve Zlíně na podzim 1943 v rámci výstavy absolventů prvního ročníku Baťovy Školy umění. Výstava je rozdělená do tří hlavních částí a obsáhne jeho zlínské období, tj. roky 1939-1945.

První část představuje ryze osobní ranou tvorbu Alexe Berana z první poloviny čtyřicátých let prostřednictvím kreseb, grafik, maleb a fotografií. Ilustruje šíři uměleckých technik, s nimiž byl schopen už jako mladý umělec s bravurou pracovat. Představuje také pestrou škálu jeho výtvarných projevů. Pro jejich ztvárnění často nacházel inspiraci v umělecké literatuře.

Druhá část výstavy je věnována Beranově přítelkyni Anně „Anuši“ Poláchové, která Školu umění studovala neoficiálně od roku 1942, byla pak ale nuceně nasazena do továrny v Kuřimi u Brna a při bombardování Brna v roce 1944 zahynula. Tragický a náhlý odchod Anuši Poláchové Beranem silně otřásl. Později se stal důvodem k nutné katarzi, realizované formou určitého deníku. Ten se skládal z koláží fotografií a fotomontáží, kreseb, faksimilí a úryvků textu, jež reflektují jejich vzájemný citový vztah, který byl v letech války násilně zpřetrhán a ukončen.

Poslední její část pak prezentuje kresby spolužáků ze sbírky Alexe Berana. Kontextualizují jeho dílo v rámci kolektivu, který na něj měl zejména v počátcích jeho tvorby silný vliv. Kresby mladých malířů a sochařů ilustrují pestré tvůrčí podhoubí, inspirované často i protichůdnými styly a tendencemi.

Souběžně s výstavou Alexe Berana je možné zhlédnout také expozici Václava Chada „Pax tecum“. Obě jsou přístupné od 22. září do 12. listopadu v Galerii Václava Chada v prvním poschodí zlínského zámku, a to od středy do pátku a v sudé neděle, vždy od 13 do 17 hodin.