Přednáška
Setkání s autorem výstavy a filmový večer k výstavě Das Leben ist ein Kampfspiel
Že je „umění virus“, jak oznamuje heslo na obraze Jana Vlčka, nabízí výtečnou příležitost připomenout si zásadní milníky ve vývoji světové i domácí kinematografie. Bitevní pole v Kabinetu T prošlo v minulém roce zásadní válečnou zkušeností. Postava vojáka připomínající Stalina, sápající se z obrazu jako mohutná Godzilla, tento moment nasnímal ukrajinský režisér Alexandr Dovženko očima Upíra Nosferatu. Všichni, kdo sledují současné filmy, mohli se zatajeným dechem sledovat, jak už ve 20. letech vznikly snímky, při nich současná hollywoodská tvorba vzbuzuje rozpačitý úsměv. Upír je ve své podstatě tajná válečná zbraň uchopená filmaři na nový originální způsob. Mašinérie spolehlivě klape a řinčí i ve 21. století. Golem naposledy obživnul na Ukrajině v roce 2017 při natáčení izraelských tvůrců bratří Pazových. Ještě před ním svou armádu monster jedinečným způsobem vystavělo Německo. Caligari, Nosferatu, Mabuse a další ukázali světu, že armáda není připravena útočit pouze na klasickém bitevním poli. Největší tanková bitva v dějinách československého filmu odjistila animované Kraby, tajnou zbraň, před kterou není úniku, co se však mezi tím odehrálo na Ukradené ponorce? Führer Adolf nabízel post říšského režiséra tvůrci monumentálních snímků a architektovi davu Fritzi Langovi. Dokud nenašel obětavější duši, křehkou Leni. V archivech dodnes spí desítky propagandistických filmů z období říšských dějin. Ve stejném roce, když v kinech řádil Werichův Golem, v armádě formoval neúnavný tankista Josef Škvorecký své legendární Zbabělce, aby nakonec rozpoutal skutečný Tankový prapor jako neřízenou střelu armádní satiry... Dnes to jsou ovšem zejména mrtví náckové a hajlující zombie. Vlkodlaci, třeste se! Přichází Joseph Conrad a jeho Srdce temnot pohledem jedinečné estetické hrůzy a vůně napalmu po ránu: monumentální Apocalypsa i halucinogenní epilepsie Třetí část noci.