„Se svým naléhavým přednesem nemá u nás mezi zpěváky konkurenci,“ psalo se v recenzích na nedávný albový komplet Luboše Pospíšila Route 66. Dvaasedmdesátiletý Luboš Pospíšil zahájil svou hudební pouť v roce 1969 v řadách populárního C&KVocalu a brzy se stal jeho nejoblíbenějším členem. Zásadně se podílel např. na průlomovém cd Generace, zejména v druhé půlce sedmé dekády se ale stále častěji prosazoval s písněmi, které z tvorby mateřského souboru vybočovaly a paralelně jezdil po tuzemských sálech sám s kytarou. Na první sólovou desku si musel Pospíšil z dobových důvodů počkat až do roku 1983, uzrála ale jako nejlepší víno. LP Tenhle vítr jsem měl rád se ve své době stalo bombou. Pospíšilův charakteristický rejstřík v kombinaci s poetickými texty básníka Pavla Šruta přinášel zcela unikátní styl, zpěvák se rázem postavil po bok interpretů typu Vladimíra Mišíka. S novou kapelou 5P, mezi jejímiž členy nechyběl Bohumil Zatloukal (ex-Jasná páka), David Koller nebo Michal Pavlík (dnes Čechomor), vyprodával v letech 1982-88 sály po celé republice. Dvě další řadová alba pokračovala v tradici úspěšného debutu, na sklonku osmdesátých let Pospíšil a Koller podpořili R. Hladíka v na čas obnoveném Blue Effectu. Po roce 1990 Luboš Pospíšil vydal několik dalších alb, nejprve s členy Hudby Praha, později s kutnohorskými muzikanty pod značkami Biograf a LPG. Čas na změnu nastal v létě 2007, kdy se Pospíšil obklopil o dvě až tři generace mladšími muzikanty a na prahu šedesátky se pustil do zásadní etapy pod obnovenou značkou 5P. Tři řadová alba korunovaná aktuální Soukromou elegií (2014) spustila novou lavinu zájmu. Turné střídá turné, výjimkou poslední dobou nejsou ani vyprodané sály, po šňůře koncertů s názvem Route 66 reflektující vydání supraphonského 13CD-kompletu a po CD Ostrava live 2019 aktuálně běží série koncertů k novému albu Poesis Beat (2021).
