Beseda s Bárou Šlapetovou a Lukášem Rittsteinem: “Astronauti jsou tu už od doby kamenné: Očima umění setkání světů”

Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein se v opakovaných expedicích (1997, 1998, 1999, 2001, 2002, 2006, 2008, 2011, 2012, 2013, 2017, 2021, 2022) soustavně vracejí do stejné oblasti Papuy zkoumat uměleckými prostředky skok v čase pravěkých lidí do 21. století. Během jejich návratů vznikl obsáhlý umělecký materiál v podobě Barbořiných fotografií, experimentálních filmů, animací a kreseb a Lukášových soch, které se rodily postupně jako jednotlivé kapitoly více než dvacet let trvajícího dialogu. Cílem těchto expedic nebyl etnologický výzkum, ale umělecká perspektiva vyjadřující zázrak setkání dvou světů oddělených od sebe příkopem času. Vrstevnatou výpověď obou umělců lze symbolicky považovat za vizuální sondu do duší posledních přírodních lidí na této planetě předtím, než je ovlivní vrcholná globalizace. V průběhu času Papuánští náčelníci vyjádřili přání setkat se s největším českým náčelníkem, pochopit, kdo je a co dělá umělec, nebo poznat toho, kdo stejně jako místní kmenoví kouzelníci dokáže létat do vrchního patra světa – tedy do vesmíru. Došlo tak ke spolupráci náčelníků z doby kamenné s prezidentem České republiky Václavem Havlem nebo převedení jejich skutečných těl do podoby uměleckých děl. Přání potvrdit si existenci vrchního patra světa zase splnil Astronaut Koichi Wakata, když posledním náčelníkům z mezinárodní vesmírné stanice ISS již dvakrát zavolal (2013 a 2022). Elita kmene Yali Mek splnila zase astronautské přání Astronauta Leroye Chiaa naučit se jejich techniku létání dýmem… 

První kontakt s přírodními národy nebývá navazován umělci, a to i přesto, že ve skutečnosti jsou taková střetnutí setkáním kultur. Toto oboustranné první setkání kultur bez nároků na zmocnění se teritoria či sféry vlivu lze chápat jako „happening“ neboli zachycení neopakovatelné události v čase či „cestu“ jako umělecký čin. Základem všeho je intenzivní prožitek života, který je uměleckým dílem. Během těchto opakovaných setkávání se Barbora s Lukášem chovali jako umělci, nikoliv jako antropologové, a rozhovory, které nahrávali, nevedly k vypracování vědeckých závěrů, ale k další úrovni interpretace formou uměleckého sdělení ve formě multimediálního organismu, složeného z filmů, fotografií, animací, kreseb, obrazů a soch. Projekt neobsahuje nostalgii, je naopak naplněný přirozenou fascinací přírodou a podstatou lidského bytí. Toto umění není fiktivní a vymyšlené, ale naopak se zakládá na skutečných setkáních a pozorováních a …může se stát, že po setkání s tímto uměleckým multimediálním organismem někteří diváci či návštěvníci přednášky nezůstanou úplně stejnými, jako byli před tím…

Jste srdečně zváni dne 20.3.2024