Autorská čtení a dvojkřest: Elena Pecenová, Ondřej Hrabal a Jan Jindřich Karásek

Elena Pecenová (*1994 v Pardubicích) je umělkyně zabývající se performativním uměním  a současnou literaturou. V roce 2022 absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze. Do roku 2021 působila jako šéfredaktorka digitální kurátorské platformy pro současnou poezii Psí víno a nadále zde působí jako kurátorka. Publikovala ve stejnojmenném sborníku, na kulturních webech i časopisecky. V současné době rozvíjí své působení na poli umění ve spojitosti se speciální pegagogikou a uměleckou terapií. Její performance byly představeny na přehlídkách jako jsou Pražské Quadriennale, FACT FESTIVAL v Budapešti či na festivalu Next Wave v divadle Komedie v Praze. Její videa byla prezentována na Marienbad Film Festival a ve Screensaver Gallery v New Yorku. Byla rezidentkou v centru pro současnou performance Katapult v Berlíně a v Art Center Bakelit v Budapešti. V roce 2022 jí v Nakladatelství AVU vyšel básnický debut s názvem Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky.

Jako bych očima fotografovala stále ty stejné snímky

Telefonem, kapsou, otevíráme bránu do prostoru, který není dimenzovaný na jeden lidský život. Dominantním tématem knihy je zprostředkovatelnost, neustálé kopie kopií a utopený subjekt, který ztrácí běžné lidské vlastnosti a schopnosti. Naše já se cyklí, hroutí se do sebe, je bodem, kolem kterého se vše mění, vzniká a opět zase zaniká — jsme již dávno mrtví, nebo jen sledujeme kurýra, který nám dováží zásilku tak dlouho, že zapomeneme, kým se to vlastně díváme? S každou novou informací, otevřeným oknem, zprávou, videem nebo přečteným titulkem zpřístupňujeme další nové vrstvy našeho světa — máme pocit, že žijeme již celé věky a s každým počtem opakování se věci a stavy jeví jako dávno prožité a důvěrně známé. Básnický debut umělkyně Eleny Pecenové se snaží zprostředkovat prožitek čtení v rozšířeném poli pomocí obrazového doprovodu, svébytného aspektu knihy, který zdůrazňuje vizuální přístup jako jazyk dnešní doby. Jako bychom očima fotografovali stále ty stejné snímky a již neměli možnost fotoaparát ze svého pohledu odložit.

Ondřej Hrabal (*1995)

Věnuje se především poezii – sbírky básní Nezkoušej se usmát (2019, JT's nakladatelství),                                Racci (2020, JT’s nakladatelství) a Přenašeči závěsů (2023, Bílý Vigvam), dále slam poetry (mistr ČR za rok 2018), próze, copywritingu, organizaci kulturních akcí (literární festival Inverze nebo Letní filmová škola) a hudbě (Bartleby). Spolu se svým slamovým kolegou Dr. Filipitchem vystoupil 16. listopadu 2019 na Letenské pláni na největší veřejné demonstraci od Sametové revoluce, které se účastnilo tři sta tisíc lidí. Vystudoval filozofii a anglickou filologii na FF UP v Olomouci, potom anglistiku a aplikovaná ekonomická studia tamtéž. Mimo to absolvoval studijní pobyty na University of the Basque Country a University of East Anglia (filozofie a tvůrčí psaní).            Je ředitelem nakladatelství Nugis Finem Publishing.

Anotace Přenašeči závěsů (2023)

Třetí sbírka Ondřeje Hrabala se jazykově rozpíná od útržkovitých záznamů po rozbujelou imaginaci vášně, obrací zejména do minulosti – té intimní v doteku s kolektivní. Zpochybňuje prastaré příběhy, ale zpochybňuje vlastně jazyk jako takový, lidskou řeč. Ve světě jeho sbírky je komunikace možná jen stěží – nerozumí si lidé mezi sebou, ale ani subjekt sám vykořeněný z tradic, příběhů, ze společnosti, vztahů i života. Subjekt, který se zmítá mezi potřebou angažovanosti a rezignace pod tíhou sebedestruktivního „pokroku“. Zbývá jen jeho paměť, ze které se vyjevují ty nejdůležitější fragmenty vzpomínek na prchavé štěstí, záchytné body jeho lidství.

Jan Jindřich Karásek (*1997) dokončuje magisterská studia scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. O teorii filmu a scenáristice vyučuje od roku 2022 na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, kde aktuálně žije. Psal články o kultuře a společenských tématech pro weby Český rozhlas Radio Wave a ČT Art.                     V současnosti píše publicistiku pro média jako Heroine, Forbes Česko a Seznam zprávy. Literární eseje publikoval např. v revue Prostor a pro kurátorskou platformu Psí víno připravoval audio podcasty.                  V roce 2019 se stal laureátem Literární ceny Františka Halase. V roce 2020 mu vyšla debutová básnická sbírka Vyměřování vzdálenosti.

Akce se pořádá s finanční podporou Statutárního města Zlín. Děkujeme.